Podzimní přechod Šumavy - den první

Den D je tady! Je čtvrtek 13. září 2012, krátce po půlnoci. Dobaluji poslední věci a s ubíhajícím časem stále méně věřím tomu, že ráno skutečně dokážu vstát. Zhruba ve 2 hodiny po půlnoci můžu říct, že mám všechno co budu potřebovat (a také spoustu zbytečností). Snažím se alespoň na pár hodin usnout. To se mi asi v půl čtvrté skutečně podaří. Už v 5:30 mě ale znovu budík dostává do jakéhosi stavu bdělosti. Ještě 20 minut přemýšlím, jestli takhle nevyspalý mám někam jet. Pak si ale vzpomenu na ty pesimistické hlasy, které mě utvrzují v  přesvědčení, že i kdybych měl usnout v Železné Rudě na nádraží, musím dnes minimálně odjet z Prahy. Těch 20 minut ranního přemýšlení bylo moc dlouhých a tak ruším snídani (stejně jako každé ráno posledních 10 let), chytám mírný chaos a nakonec i plánovaný autobus.

Konečně vyrážím na cestu

Na nádraží dorážím s půl hodinovým předstihem a tak v pohodě stíhám i tu snídani. V 7:07 konečně odjíždím vlakem směr Šumava. Mám před sebou více než 4 hodiny ve vlaku. Prakticky celou cestu prší, vlak je téměř prázdný, proto si dopřávám alespoň hodinku lehkého spánku. Po 11. hodině, za mírného poprchávání konečně vystupuji v Železné Rudě. Nakupuji poslední zásoby a v Hotelu Ostrý si dávám poslední pořádný oběd.

tkpinokiorajče.net

Vzhůru do kopců!

Krátce po 13. hodině se konečně dávám na cestu. Čeká mě 7.5km mírného stoupání do sedla pod Polomem. Vydávám se po zelené turistické značce (TZ), která mě po 2km dovede na místo zvané Debrník. Cestou míjím naučné tabule přibližující jednak historii Debrníku, tak i objektů tzv. poválečné obrany. (Jde o objekty, jejichž účelem bylo chránit železnou oponu.) Napojuji se na červenou TZ, které se budu držet až téměř k jezeru Laka. Po pravé straně mám celou cestu 1.zónu NP. Po dalších 2 km se dostávám na křižovatku cyklo a TZ "Zámecký les". Když sundavám krosnu, abych si odpočinul, mám pocit, že mi má ramena mi uletí. Nabírám síly a čtu naučnou tabuli o proměně horského lesa. (To je ta část, kterou pánové Stráský a Mánek asi nečetli.)  Odpočinutý a nabitý pozitivní energií se vydávám na další cestu. Za další hodinku dorážím do sedla Pod Polomem. Všude kolem pozoruji přirozenou obnovu horského lesa a nádhernou přírodu. Někomu možná může připadat zničená, ale není tomu tak. Přiznám se, že nevím, co postihlo tuto část krajiny, zda brouček nebo vichřice, ale všude kolem je vidět mladý les. A i když jsou jeho součástí staré a suché stromy, netroufl bych si tvrdit, že jde o mrtvý les. I přesto, že je pod mrakem a občas prší, je docela pěkný výhled na Alžbětín (část Železné Rudy ležící na Česko-Německých hranicích).

tkpinokiorajče.net

Po více než 2 hodinách stoupání jdu konečně s kopce. Sestupuji ke křižovatce před jezerem Laka. K jezeru ale dnes nepůjdu. Odbočuji na žlutou TZ, po které se po 1.5km dostanu na Starou Hůrku. Navíc první část cesty vede podle vodního kanálu, který zásoboval vodou sklárny na Staré Hůrce. Asi v půl páté přicházím k nouzovému nocovišti (NN) Hůrka. Stavím stan a protože mám ještě čas, vyrážím do Staré Hůrky. Z té toho bohužel moc nezbylo. Je zde pouze nově postavená kaple, zbytky té staré a obnovené zbytky hřbitova. Původní kaple sloužila také jako hrobka rodiny Abelů, což byli majitelé zdejších skláren a také předci Karla Klostermanna. Rozsáhlost obce dnes dokumentují jen staré stromy v alejích u cest a zarostlé ruiny domů.

tkpinokiorajče.net

Vracím se ke stanu a vařím večeři. Na chvíli se dokonce ukázalo i sluníčko. Jakmile, ale zapadlo za vrch Polomu, začínala být docela zima. Chvíli jsem ještě v úžasu pozoroval co udělala náhlá změna teploty s okolím. Z minuty na minutu se celá krajina zahalila do mlhy. Ne do obyčejné mlhy, ale takové té pravé Šumavské. :-) Ještě chvíli jsem tu krásu pozoroval, než mě zima zahnala do stanu. Začal jsem se připravovat (aspoň duševně) na skutečně mrazivou noc. Měl jsem to štěstí, že mě v noci můj močový měchýř vyhnal ven, jinak bych určitě neviděl tak neskutečně hvězdnou oblohu. Během noci pak dorazili ještě 2 němečtí "kolegové". Určitě budu ještě dlouho vzpomínat na nádhernou a mrazivou první noc na Hůrce...

tkpinokiorajče.net

Nouzové nocoviště Hůrka

Teď ještě pár informací k nouzovému nocovišti. Jde vlastně o vyhrazenou plochu, kde je povoleno na 1 noc přenocovat a kde nesmíte rozdělávat oheň. Součástí každého nocoviště na Šumavě je stůl a 2 lavice (prostě takové to klasické odpočívadlo, jenže bez přístřešku). Místo na Hůrce je pěkně vybrané, stranou od hlavní cesty, kde především o hlavních prázdninách může být slušný provoz. Najdete ho při žluté turistické značce z Hůrky směrem k Rudské křižovatce (do kopce). Jako takové není směrem od Hůrky moc vidět. Co ale určitě nemůžete přehlédnout a co vám napoví polohu nocoviště, jsou toalety u cesty. Od nich pak na místo vede vyšlapaná cestička.  Jedinou vadou na kráse, tohoto jinak ideálního místa, je pitná voda, kterou si musíte přinést s sebou.

Použité mapy: KČT č.64 - Železnorudsko

Všechny fotky z prvního dne najdete zde.

Trasa dnešního - prvního dne:

Pro případné rýpaly předem upozorňuji, že nejsem profesionální ani umělecký fotograf a fotím obyčejným digitálním foťákem. Takže pokud se mi nějaká fotka povede, je to spíše náhoda, než záměr. :-)