Podzimní přechod Šumavy - den třetí

Probouzím se do deště, slyším vodu dopadající na stan a tak si dopřávám ještě hodinku spánku. Komu by se taky chtělo balit stan za deště. Po hodině už mě nebudí voda dopadající na stan, ale kapky vody srážející se na střeše rozhledny a dopadající na plechovou střechu přístřešku Poledníku. Dnes mám v plánu nahradit včerejší ztrátu a dnes spát až na Bučině. To znamená, že mám před sebou 27km.

Přestože to ještě včera večer vypadalo na pořádnou noční zimu, překvapivě bylo docela teplo. Alespoň ve srovnání s předchozí nocí na Hůrce. Ale to byl extrém, se kterým se bude asi těžko něco srovnávat.

Vypadá to, že přestalo pršet. Vykouknu ze stanu a k mému překvapení jediné co vidím, je dřevěné ohraničení nouzového nocoviště, za ním obrys stromu a dál jen bílá mlha. Viditelnost asi 5m. Vítejte v 1315 m.n.m. Na svém pravěkém vařiči ohřívám vodu na čaj, připravuji snídani a mezitím balím věci. Vzhledem k mému "věčně se mě držícímu štěstí" začíná pršet zrovna v okamžiku, kdy mám sbalené tropiko. Ono to až tak nevadí, když ho budu večer zase stavět, ale nepotěší to. V tu chvíli vstávají také němečtí spolupochodníci. Prohodíme pár slov o "crazy weather" a nečekaně teplé noci bez jinovatky. A také o výhledu do dalšího dne. Tento rozhovor pak ukončuje téměř beznadějný pohled do mlhy. V tomto počasí výstup na rozhlednu ztrácí smysl. Stejně tak procházka polomem. Tady je sice viditelnost lepší, ale ani 10m není nic moc.

Protože tady fouká docela nepříjemně studený vítr, snažím se urychlit snídani a co nejdříve vyrazit na cestu. Vzhledem k uzavírce cesty z Poledníku na Javoří pilu, respektive na Tmavý potok (těžba dřeva), pokračuji po zelené TZ k Předělu. Mám před sebou sestup na Modravu. Tedy celých 13 km jen z kopce. Jak sestupuji níže, mlha postupně řídne, až úplně zmizí. Asi 2 km za Předělem je pod cestou část lesa vykácená. Tato broučkem "vyžraná" a dřevaři pokácená mýtina umožňuje nevídaný výhled do údolí Roklanského potoka. Po chvíli přicházím v rozc. Bavorská cesta a Vaňkova cesta. Zde byla v minulosti významná křižovatka cest z Prášil, Srní, Modravy a Bavorska. Trasa teď vede po asfaltce, navíc je každou chvíli rozcestník (z Bavorské cesty 0.5km na Vaňkovu cestu, 1.5km na rozc. Za Oblíkem, a 3 km na Tmavý potok), takže cesta příjemně utíká. Místy je silnička lemována starými stromy. Občas je možné vidět stromy napadené Lýkožroutem smrkovým a to dokonce v různém stadiu.

Blížím se k Tmavému potoku. Najednou se přede mnou zjevují spolupochodníci z Německa. Pravděpodobně si zkrátili cestu po lesní cestě od Předělu. U Tmavého potoka potkávám další naštvané lidi, které zaskočila náhlá uzavírka červené trasy na Poledník. Prohlížím si tu nádheru, kterou tady příroda vytvořila. Slatě a mokřiny v kombinaci s okolním lesem dodávají tomuto místu jedinečnou atmosféru. Když k tomu přidáte Roklanský potok s jeho nezaměnitelnou barvou, způsobenou rozkládající se rašelinou, dostanete jedno z nejkrásnějších míst Šumavy.

tkpinokiorajče.net

Čeká mě 5.5km opravdu krásné přírody, která i v době končícího léta a začínajícího podzimu, a při počasí, které dnes panuje, t.j. zataženo a občas poprchávání, neztratila nic ze své krásy. Spíš bych řekl, že je krásnější než jindy. Je to prostě ta Šumava, jak si ji pamatuji. Stoupající páry z lesa, jsou už jen třešničkou na dortu této úžasné scenerie.

tkpinokiorajče.net

První krize

Ale aby nebyl celý den tak nádherný, začíná mě pěkně bolet levý nárt. Třetí den bývá kritický a to se bohužel dnes naplňuje. (Dnes, při psaní tohoto blogu, můžu s klidem říci, že to byla první skutečná krize.) U Rybárny si dávám delší přestávku a zkouším nohu rozchodit a protože mám úplně mokré boty měním i ponožky. Pořád počítám s tím, že když to půjde, chci ještě dnes dorazit na Bučinu. Času mám pořád dost. Jsou teprve 2 hodiny odpoledne. Zde také obědvali němečtí kolegové. Podle toho jsem usoudil, že pokračují na Bučinu. Já se pomalu doplazím k nouzovému nocovišti před Modravou. V hlavě mi probíhají myšlenky na kritický třetí den. Noha bolí čím dál víc. Verzi Bučina definitivně opouštím a řeším věci mnohem aktuálnější.

Je něco po 15. hodině, když stavím stan před Modravou.

Připravuji vydatnou večeři, to znamená bez obvyklých těstovin :-). A konečně také využívám všechny možné masti a mazání, která s sebou táhnu. V části duše mám dokonce radost, že tu lékárnu netáhnu zbytečně. Po večeři se snažím znovu bolavou nohu rozchodit na místní promenádě (Tak mi připadala cesta z Modravy na Rybárnu kolem 17h). Duševně se ale připravuji na možnost, že ráno mě bude noha bolet stejně nebo ještě dokonce víc. Pro tuto skutečnost jsem si připravil variantu Antýgl. Tam bych se pokusil dát dohromady a pak pokračovat v cestě.

Vracím se k nocovišti. Naproti přes cestu ještě nabírám vodu, což zřejmě budí u promenádníků pobavení. Asi ti lidé z Modravských hotelů neviděli moc lidí, kteří by byli vděční za vodu vytékající z meze u cesty.

Roklanský potok mi poskytuje po třech dnech cesty první místo k důkladnější hygieně. Je asi 10°C, já si oblékám plavky a ... . Ne, takový otužilec opravdu nejsem. Ale i jen stát v polovině září po kolena v Roklanském potoce je docela zážitek. A pak ten zvláštní pocit, když si vzpomenu na lidi zabalené do zimních bund, které jsem ještě před chvíli potkával na promenádě. Když už jsem přestával cítil nohy, bylo na čase ukončit večerní hygienu. Zapadající slunce a chlad přicházející od potoka mě přiměl k myšlenkám na nadcházející, zřejmě opět velmi chladnou noc. Ošetřuji bolavou nohu a zahřívám se teplým čajem. Před spaním si ještě prohlížím zítřejší trasu, doufám.

Nouzové nocoviště Modrava

Na tomto nocovišti je opravdu příznačné označení nouzové. Ve volné krajině byste si takové místo zřejmě nevybrali ani v největší nouzi. Jde o značně podmáčený a křivý terén s množstvím vystupujících kořenů, kde najít místo i jen pro 1 stan je téměř nemožné. Nocoviště leží několik desítek metrů před Modravou pod cestou z Javoří pily. Vybavení je stejné jako všude. Toalety jsou blíže silnici i Modravě. V deštivých dnech nedoporučuji využívat přímou stezku k WC, ale nejdříve jít k silnici a po ní teprve k toaletám. Vyhnete se tak močálu a ušetříte tak svoje boty (i kotníky) rašelinové koupele.

Obrovským plusem ale je, jak už jsem psal výše, pramen vody. Sice chybí jakákoliv informace o pitnosti tohoto zdroje, ale vzhledem, že jsem tady a píšu tenhle článek, tak bude minimálně nezávadná. :-) Já osobně na Šumavě piji z jakéhokoliv pramene, pokud vidím odkud vytéká (nejlépe ze skály nebo z meze, což je i tento případ).

Další příjemnou změnou oproti předchozím místům je Roklanský potok, který poskytuje vzácnou příležitost k rozumné hygieně. Zvláště v létě může tento fakt výrazně zmírnit i celkový dojem z nehostinnosti tohoto místa.

Použité mapy: KČT č. 65  ŠUMAVA - Povydří

Všechny fotky ze třetího dne najdete zde

 Trasa dnešního - třetího dne: