26. září 2012
Podzimní přechod Šumavy - den první
Den D je tady! Je čtvrtek 13. září 2012, krátce po půlnoci. Dobaluji poslední věci a s ubíhajícím časem stále méně věřím tomu, že ráno skutečně dokážu vstát. Zhruba ve 2 hodiny po půlnoci můžu říct, že mám všechno co budu potřebovat (a také spoustu zbytečností). Snažím se alespoň na pár hodin usnout. To se mi asi v půl čtvrté skutečně podaří. Už v 5:30 mě ale znovu budík dostává do jakéhosi stavu bdělosti. Ještě 20 minut přemýšlím, jestli takhle nevyspalý mám někam jet. Pak si ale vzpomenu na ty pesimistické hlasy, které mě utvrzují v přesvědčení, že i kdybych měl usnout v Železné Rudě na nádraží, musím dnes minimálně odjet z Prahy. Těch 20 minut ranního přemýšlení bylo moc dlouhých a tak ruším snídani (stejně jako každé ráno posledních 10 let), chytám mírný chaos a nakonec i plánovaný autobus.
Konečně vyrážím na cestu
Na nádraží dorážím s půl hodinovým předstihem a tak v pohodě stíhám i tu snídani. V 7:07 konečně odjíždím vlakem směr Šumava. Mám před sebou více než 4 hodiny ve vlaku. Prakticky celou cestu prší, vlak je téměř prázdný, proto si dopřávám alespoň hodinku lehkého spánku. Po 11. hodině, za mírného poprchávání konečně vystupuji v Železné Rudě. Nakupuji poslední zásoby a v Hotelu Ostrý si dávám poslední pořádný oběd.
Vzhůru do kopců!
Krátce po 13. hodině se konečně dávám na cestu. Čeká mě 7.5km mírného stoupání do sedla pod Polomem. Vydávám se po zelené turistické značce (TZ), která mě po 2km dovede na místo zvané Debrník. Cestou míjím naučné tabule přibližující jednak historii Debrníku, tak i objektů tzv. poválečné obrany. (Jde o objekty, jejichž účelem bylo chránit železnou oponu.) Napojuji se na červenou TZ, které se budu držet až téměř k jezeru Laka. Po pravé straně mám celou cestu 1.zónu NP. Po dalších 2 km se dostávám na křižovatku cyklo a TZ "Zámecký les". Když sundavám krosnu, abych si odpočinul, mám pocit, že mi má ramena mi uletí. Nabírám síly a čtu naučnou tabuli o proměně horského lesa. (To je ta část, kterou pánové Stráský a Mánek asi nečetli.) Odpočinutý a nabitý pozitivní energií se vydávám na další cestu. Za další hodinku dorážím do sedla Pod Polomem. Všude kolem pozoruji přirozenou obnovu horského lesa a nádhernou přírodu. Někomu možná může připadat zničená, ale není tomu tak. Přiznám se, že nevím, co postihlo tuto část krajiny, zda brouček nebo vichřice, ale všude kolem je vidět mladý les. A i když jsou jeho součástí staré a suché stromy, netroufl bych si tvrdit, že jde o mrtvý les. I přesto, že je pod mrakem a občas prší, je docela pěkný výhled na Alžbětín (část Železné Rudy ležící na Česko-Německých hranicích).
Po více než 2 hodinách stoupání jdu konečně s kopce. Sestupuji ke křižovatce před jezerem Laka. K jezeru ale dnes nepůjdu. Odbočuji na žlutou TZ, po které se po 1.5km dostanu na Starou Hůrku. Navíc první část cesty vede podle vodního kanálu, který zásoboval vodou sklárny na Staré Hůrce. Asi v půl páté přicházím k nouzovému nocovišti (NN) Hůrka. Stavím stan a protože mám ještě čas, vyrážím do Staré Hůrky. Z té toho bohužel moc nezbylo. Je zde pouze nově postavená kaple, zbytky té staré a obnovené zbytky hřbitova. Původní kaple sloužila také jako hrobka rodiny Abelů, což byli majitelé zdejších skláren a také předci Karla Klostermanna. Rozsáhlost obce dnes dokumentují jen staré stromy v alejích u cest a zarostlé ruiny domů.
Vracím se ke stanu a vařím večeři. Na chvíli se dokonce ukázalo i sluníčko. Jakmile, ale zapadlo za vrch Polomu, začínala být docela zima. Chvíli jsem ještě v úžasu pozoroval co udělala náhlá změna teploty s okolím. Z minuty na minutu se celá krajina zahalila do mlhy. Ne do obyčejné mlhy, ale takové té pravé Šumavské. :-) Ještě chvíli jsem tu krásu pozoroval, než mě zima zahnala do stanu. Začal jsem se připravovat (aspoň duševně) na skutečně mrazivou noc. Měl jsem to štěstí, že mě v noci můj močový měchýř vyhnal ven, jinak bych určitě neviděl tak neskutečně hvězdnou oblohu. Během noci pak dorazili ještě 2 němečtí "kolegové". Určitě budu ještě dlouho vzpomínat na nádhernou a mrazivou první noc na Hůrce...
Nouzové nocoviště Hůrka
Teď ještě pár informací k nouzovému nocovišti. Jde vlastně o vyhrazenou plochu, kde je povoleno na 1 noc přenocovat a kde nesmíte rozdělávat oheň. Součástí každého nocoviště na Šumavě je stůl a 2 lavice (prostě takové to klasické odpočívadlo, jenže bez přístřešku). Místo na Hůrce je pěkně vybrané, stranou od hlavní cesty, kde především o hlavních prázdninách může být slušný provoz. Najdete ho při žluté turistické značce z Hůrky směrem k Rudské křižovatce (do kopce). Jako takové není směrem od Hůrky moc vidět. Co ale určitě nemůžete přehlédnout a co vám napoví polohu nocoviště, jsou toalety u cesty. Od nich pak na místo vede vyšlapaná cestička. Jedinou vadou na kráse, tohoto jinak ideálního místa, je pitná voda, kterou si musíte přinést s sebou.
Použité mapy: KČT č.64 - Železnorudsko
Všechny fotky z prvního dne najdete zde.
Trasa dnešního - prvního dne:
Pro případné rýpaly předem upozorňuji, že nejsem profesionální ani umělecký fotograf a fotím obyčejným digitálním foťákem. Takže pokud se mi nějaká fotka povede, je to spíše náhoda, než záměr. :-)
Tomáš Koubík
Jak Ladislav Lubina o svou čest přišel
Po odchodu Vladimíra Růžičky k národnímu týmu, byl trenérem HC Slavia Praha jmenován Ladislav Lubina. A to poté, co byl majiteli pány Benýšky a Vladimírem Pitterem odmítnut Břetislav Kopřiva. Prakticky okamžitě se zvedla vlna nevole mezi fanoušky, jejímž výsledkem byla Petice proti jmenování Ladislava Lubiny trenérem HC Slavia Praha. Následovala valná hromada fanklubu, na které většina přítomných členů podpořila stanovisko o aktivním vystupování fanklubu proti Ladislavu Lubinovi. Výsledkem byla výroba triček a několika transparentů vyzývajících k jeho odchodu z klubu. Přesto se stále objevuje celá řada fanoušků, kteří protesty proti L.L. odsuzují a nechápou. (Jak vypadají protesty proti Lubinovi se však mohli přesvědčit v Hradci Králové.) S několika z nich jsem mluvil a spousta z nich netuší nic o Lubinově minulosti. Právě jim je určen tento Lubinův "profesní životopis":
Tomáš Koubík
Noční výstup na Sněžku za východem slunce
Ve šlépějích svých rodičů jsem se z pátku na sobotu první červencový víkend vydal na 50 kilometrů dlouhou, především noční pouť, jejímž hlavním cílem bylo vidět východ slunce z nejvyšší české hory.
Tomáš Koubík
Přechod Šumavy po nouzových nocovištích
Rok se s rokem sešel, takže je nejvyšší čas abych dopsal svoje povídání o, nyní již loňském, putování Šumavou. Pokud jste se ze Šumavy právě vrátili a chcete si porovnat své zážitky s mými, nebo se na cestu zatím chystáte, je tento článek právě pro Vás.
Tomáš Koubík
Velký Blaník a bývalý zlatý důl Roudný
Tohle je taková malá vzpomínka na výlet z loňského ledna. A proč o tom píšu až teď? Pořád nějak nebyl čas a hlavně v poslední době se mi pořád vrací myšlenky na tento velmi příjemný výlet.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den osmý a poslední
Konečně jsem se dostal k tomu, abych dopsal konec sedmého dne a celý osmý den, jak jsem slíbil ve svém posledním článku. A věřte mi, že to nebylo lehké. I proto, že zápisky v mém cestovním deníku končí výstupem na Plechý a vybavit si některé věci je náročnější, než jsem původně očekával. Navíc ještě teď, po více než 3 měsících, mám při psaní pocit, že cítím tu neskutečnou bolest v kolenou.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den sedmý
Předpověď počasí se bohužel vyplnila. Přestože noc byla na místní Šumavské poměry teplá, ráno už bylo zatažené a deštivé. Sice to nebyla žádná průtrž mračen, ale zároveň nic, v čem by člověk chtěl jít celý den.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den šestý
Je úterý 18. září 2012 - 8 hod dopoledne a já se probouzím v sedle nad Strážným. V tuto chvíli mám v nohách něco přes 65 km. A co mě dnes čeká? Návrat do Strážného, nákup a pak 15km do Nového Údolí.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den pátý
A je tady pátý den! Podle pravidel posledních dní, by dnes měla být zima a pršet. Je to ale úplně naopak, tedy stejné počasí jako včera. Slunečno a teplo. Noc byla oproti Modravě docela teplá a tak bych se býval docela i vyspal, kdyby mě nebudilo troubení jelenů.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den čtvrtý
Třetí noc na Šumavě byla velmi chladná až mrazivá a tak jsem ráno opět setřásal jinovatku ze stanu. Vzhledem k první zkušenosti z Hůrky jsem na ní už nehleděl jen jako na hmatatelný důkaz děsivě mrazivé noci, ale dokázal jsem si užít tu krásu, kterou přes noc matka příroda vytvořila a která s vycházejícím sluncem mizela před očima.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den třetí
Probouzím se do deště, slyším vodu dopadající na stan a tak si dopřávám ještě hodinku spánku. Komu by se taky chtělo balit stan za deště. Po hodině už mě nebudí voda dopadající na stan, ale kapky vody srážející se na střeše rozhledny a dopadající na plechovou střechu přístřešku Poledníku. Dnes mám v plánu nahradit včerejší ztrátu a dnes spát až na Bučině. To znamená, že mám před sebou 27km.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den druhý
Ranní probuzení na Hůrce bylo velmi mrazivé a neslo stopy neskutečně mrazivé noci. Říkám upřímně, že takovou zimu jsem už dlouho nezažil. Celé širé okolí, včetně stanu, bylo pokryté jinovatkou. V ojíněné trávě byly sem tam zmrzlé kapky rosy. Ještě teď v teple domova na mne jde zima, při té vzpomínce.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - prolog
Je to už více než 2 roky, co se ke mě dostala informace o zřízení nouzových nocovišť (míst, kde lze legálně přenocovat) na Šumavě. V dětství na Šumavu jezdil prakticky každé prázdniny, později už jen zhruba každé dva roky. Ale nikdy nebyla příležitost, ani možnost přejít Šumavu po celé její délce. Až teď.
