Podzimní přechod Šumavy - prolog

Je to už více než 2 roky, co se ke mě dostala informace o zřízení nouzových nocovišť (míst, kde lze legálně přenocovat) na Šumavě. V dětství na Šumavu jezdil prakticky každé prázdniny, později už jen zhruba každé dva roky. Ale nikdy nebyla příležitost, ani možnost přejít Šumavu po celé její délce. Až teď.

Jak šel čas

První plánování začalo na jaře roku 2011, kdy jsem byl jako už nestudent zapojen do pracovního procesu. Aby mi toto meziobdobí mého složitého studentského života co nejlépe uteklo, krátil jsem si každou chvíli plány na letní dovolenou/prázdniny. A protože to byly přípravy velmi příjemné, začátkem léta bylo vše naplánováno a věci prakticky sbaleny. O to nepříjemnější pak bylo zjištění, že kvůli pracovnímu vytížení toto léto přechod Šumavy nezvládnu. Již od první chvíle jsem totiž počítal s dvou etapovou variantou o délce přes 220 km a o časové náročnosti minimálně 2 týdny. Nepovedené léto 2011 jsem tak zakončil aspoň několika jednodenními výlety.

Pár fotek z nich si můžete prohlédnout zde

Na jaře roku 2012 jsem již byl plně zaměstnán studentskými povinnostmi a tak nehrozilo, že bych letos musel svůj plán opět kvůli práci odložit. Aby to ale nebylo tak jednoduché, objevily se zdravotní komplikace, při kterých mi začalo otékat levé chodidlo. Tyto potíže se mi krátce před odjezdem podařilo alespoň zmírnit. Přiznám se, že jsem se trochu bál moje noha bude zvládat blížící se pravidelný přísun kilometrů. Téměř celý červenec a srpen jsem věnoval léčbě a proto koncem srpna o nějaké kondičce, nebo fyzické připravenosti nemohla být řeč. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že jsem se zpotil i na schodech. :-(

Když jsem prošvihl i poslední slunečný týden v srpnu a s mojí nohou to pořád nevypadalo dobře, začínal jsem pomal propadat depresi, že to letos opět nevyjde. Pak ale najednou přišel zlom, kdy jsem se zdravě naštval a našel v kalendáři poslední volný termín, kdy bude možnost na Šumavu vyrazit. Bylo to období, kdy ve škole probíhá zápis (10.9.) a dnem, kdy se zapisuje rozvrh (24.9.). Navíc i počasí na tento termín vypadalo docela slušně. Tehdy jsem si řekl, že už nebudu dál čekat a poslouchat narážky, že stejně letos zase nikam nepojedu. Když jsem pak skutečně začal nakupovat zásoby, i poslední pesimista v rodině pochopil, že to letos myslím vážně.

 Finální přípravy

Celou dobu jsem se držel plánu přejít Šumavu ze Železné Rudy do Vyššího Brodu (s využitím nouzových nocovišť) a odtud pokračovat do Novohradských hor. V době finálních příprav, kdy jsem už věděl, že můj zdravotní stav nebude stoprocentní, jsem pracoval s myšlenkou, že všechno budu plánovat ze dne na den a podle aktuálního zdraví. Tohoto nápadu jsem se nakonec držel. Šlo především o to, že podle původního plánu jsem měl urazit na Šumavě v průměru 20km/den. To znamená jít ob jedno nouzové nocoviště (NN). Abych byl konkrétní, celý itinerář trasy vypadal takto: Železná Ruda - NN Hůrka - NN Modrava - NN Strážný - NN Nové Údolí - NN Plechý. Z NN pod Plechým byly naplánovány 3 dny do Vyššího Brodu (celkem 171km) a další 3 dny do Nových Hradů (228,5km). Od počátku finálních příprav počítám se dnem odjezdu 12.9. Kvůli bouřce pak den odjezdu posouvám na čtvrtek 13.9, protože usuzuji, že by nebylo dobré úplně promoknout hned první den.

A jak vypadal předvečer odjezdu, odjezd a první den? To se dozvíte v dalším blogu...