3. října 2012
Podzimní přechod Šumavy - den čtvrtý
Třetí noc na Šumavě byla velmi chladná až mrazivá a tak jsem ráno opět setřásal jinovatku ze stanu. Vzhledem k první zkušenosti z Hůrky jsem na ní už nehleděl jen jako na hmatatelný důkaz děsivě mrazivé noci, ale dokázal jsem si užít tu krásu, kterou přes noc matka příroda vytvořila a která s vycházejícím sluncem mizela před očima.
Sice se budu opakovat, ale co můžu dělat, když i ty dny byly jako přes kopírák. Čím větší zima v noci, tím hezčí den. To platilo druhý i čtvrtý den. Celý den sluníčko a azurově jasná obloha. Říkám si, že na tohle počasí se vyplatilo čekat.
Nicméně, zima, která mne k ránu vzbudila, mi alespoň nabídla čas k přemýšlení. A že bylo o čem. V tuto dobu jsem se měl podle svého rozpisu (který jsem tvořil z tepla domova, kdy se všechno zdá strašně jednoduché) probouzet v sedle nad Strážným a mít za sebou něco přes 65 km. Teď jsem před Modravou a mám v nohách těch kilometrů zatím "jen" 38. Ano přiznávám, že by se dalo ujít víc, ale proč?
Mohl bych vstávat skoro ještě za tmy, v zimě vařit snídani, celý den jít tím tempem, abych si splnil svůj denní limit 20-30 km a pak za tmy přicházet na nocoviště a opět po tmě vařit a stavět stan. To ale přeci už od začátku nebylo mým cílem. Tím se zase vracím zpátky k otázce, proč jsem sem vlastně přijel. Abych celou Šumavu přeběhl za pár dní? To bych mohl za předpokladu, že bych na Šumavu jezdil pravidelně a znal ji jako své boty. Protože jsem tady ale už po delší době, každou chvíli se zastavuji, fotím tu krásu, kterou jsem už tak dlouho neviděl a hodně často vzpomínám, porovnávám a lovím z paměti ty staré vzpomínky. Už z toho plyne závěr, že jsem si přijel Šumavu především užít. A u toho se nedá chvátat. Dalším důvodem je ne úplně stoprocentní zdravotní stav. Bolavá noha se sice pod sílou mastí přes noc trochu zklidnila, ale na žádný maraton to není.
Stanovuji si tedy nové cíle. Každý den dorazit do následujícího nouzového nocoviště. V tom posledním pod Plešným jezerem se pak rozhodnu co dál. Časově to také vychází. Dnes je neděle 16.9. a od Plešného jezera bych tedy měl vyrážet ve čtvrtek ráno.
Čtvrtý den do civilizace
Po úpravě cíle dnes tedy mířím na Bučinu. Což je 14 km i s odbočkou k pramenům Vltavy. Prakticky celá trasa vede po červené TZ. Balím tedy stan a u pramene ještě nabírám vodu na cestu (s další vodou počítám až u Vltavy). Po 0.5 km přicházím do Modravy, kde si chci dokoupit nějaké potraviny. Nějak mi nedochází, že je neděle a že by také nemuselo být otevřeno. Naštěstí po chvíli nacházím mini potraviny v Modrém hotelu. Tyto potraviny jsou zajímavé tím, že jsou součástí kavárny, tudíž zde toho na ploše asi 12m2 moc nekoupíte. Jiný obchod jsem cestou neviděl a dál do kopce, kde kdysi prodejna potravin bývala, se mi už nechtělo. Doplňuji tedy zásoby o tatranky, malé pití a noviny. V infocentru pak plním povinnosti cestovatele - kupuji a posílám pohledy a získávám první razítka do svého cestovního deníku. A protože je opravdu krásný den, odpočívám, pročítám si noviny a svačím. Už není kam spěchat. A hlavně nabírám síly, protože mám před sebou 7.5km stoupání na Černou horu. Vydávám se tedy zpět k rozcestníku. Cestou si nemohu nevšimnout nápisů na domech neekologicky zaměřených obyvatel Modravy. Chápu, že chtějí vyjádřit svůj názor. Na to mají právo pokud jde o jejich majetek. Co ale nepochopím jsou posprejované velké kameny u rozcestníku. Z textu "duháci táhněte" lze dobře poznat komu se dá toto vandalství přičíst. Ale co taky čekat od lidí, kterým vadí stromy v lese.
K pramenům Vltavy
Vydávám se tedy 2 km po červené TZ k mostu přes Modravský potok a poté další 2 km do místy prudšího kopce k Černohorské nádrži. Po chvíli přicházím k Ptačí nádrži. Odtud jsou to k Černé hoře už jen 3 km do kopce. Cesta vede z počátku lesem. Pak se ale dostane do míst, která byla poničena kůrovcem. V mojí paměti byla tato místa už holá, takže jsem byl příjemně překvapen mladým lesem, který zde vyrostl. Výška porostu navíc stále ještě umožňuje báječný výhled do okolní krajiny. V dáli je rozhledna na Poledníku. Je to příjemný pocit vidět na obzoru místo, odkud jsem včera vycházel. Na druhé straně kopce je vyhlídka na Alpy a na Bavorskou část Šumavy. Sestupuji k pramenům Vltavy. Cestou míjím odbočku k "oficiální" vyhlídce na Alpy. Protože je ale znovu do kopce, vynechávám ji. Míjím ceduli, která mi oznamuje, že jsem právě překročil hranice Jihočeského kraje. Z červené TZ si dělám odbočku k pramenům Vltavy a pak ještě k pravému prameni. Cesta k němu je ale zavřená, což je škoda. Myslím, že odstranění toho 1 spadlého stromu a případné umístění cedulky "vstup na vlastní nebezpečí" by nedalo zase tolik práce.
Nabírám asi 3.5l vody, která podle mých informací na Bučině nebude. Ne z toho hlavního pramene, tak odvážný nejsem, ale z pramene mezi prameny :-). S novou zátěží se vracím zpět k rozcestníku. Nyní mám před sebou posledních 3.5 km na Bučinu, ovšem přes kopec. Zřejmě někde kolem sedla pod vrchem Stráž jsem nevědomky překročil symbolickou hranici padesátého kilometru mojí cesty. Pak ještě krátký sestup a najednou se přímo z lesa ocitám na Bučině. První co ukazovalo, že jsem blízko, byla vůně z kuchyně místního hotelu, která se linula okolím. To bylo spolu s vědomím, že musím ještě 0.5km do kopce, postavit stan a uvařit večeři, utrpení pro můj prázdný žaludek a konec konců i pro mě. Rychle stavím stan. Vařím a večeřím. Večer se ještě snažím vyfotit ten úžasný výhled, co kdyby ráno bylo ošklivě. Dnes to vypadá na relativně teplou noc.
Shrnutí dne
Dnes jsem zdolal dalších 14 km z přechodu Šumavy a to z Modravy na Bučinu s odbočkou k pramenům Vltavy. Dnešním dnem tak mám za sebou 52 km (po konečném přepočítání). Musím zaklepat, že mě bolavá noha oproti včerejšku až tak moc netrápila. Ale začínám trochu cítit bolavá kolena, především při sestupech. Na zítřek je v plánu část NN Bučina - NN Strážný, vedoucí přes Bučinu, Knížecí pláně a Žďárské jezírko v délce 14.5 km.
Nouzové nocoviště Bučina
Nocoviště na Bučině leží asi 0.5km do kopce od rozcestníku s červenou a modrou TZ u autobusové zastávky. Toho se nemusíte bát, velký provoz tady opravdu není. Má travnatý povrch stejně jako třeba Hůrka. Co ovšem Hůrka nemůže nabídnout je nádherný výhled. Za jasného počasí tak můžete přímo ze stanu vyhlížet na Alpy. Celé místo je navíc uprostřed pastvin a na kraji lesa. Je to (zatím) jedno z nejkrásnějších míst z nouzových nocovišť. Škoda jen té vody, která tu není a musíte ji sem donést (ve směru od Modravy z Vltavských pramenů).
Použité mapy: KČT č.65 ŠUMAVA - Povydří
Všechny fotky ze čtvrtého dne najdete zde
Trasa dnešního - čtvrtého dne:
Tomáš Koubík
Jak Ladislav Lubina o svou čest přišel
Po odchodu Vladimíra Růžičky k národnímu týmu, byl trenérem HC Slavia Praha jmenován Ladislav Lubina. A to poté, co byl majiteli pány Benýšky a Vladimírem Pitterem odmítnut Břetislav Kopřiva. Prakticky okamžitě se zvedla vlna nevole mezi fanoušky, jejímž výsledkem byla Petice proti jmenování Ladislava Lubiny trenérem HC Slavia Praha. Následovala valná hromada fanklubu, na které většina přítomných členů podpořila stanovisko o aktivním vystupování fanklubu proti Ladislavu Lubinovi. Výsledkem byla výroba triček a několika transparentů vyzývajících k jeho odchodu z klubu. Přesto se stále objevuje celá řada fanoušků, kteří protesty proti L.L. odsuzují a nechápou. (Jak vypadají protesty proti Lubinovi se však mohli přesvědčit v Hradci Králové.) S několika z nich jsem mluvil a spousta z nich netuší nic o Lubinově minulosti. Právě jim je určen tento Lubinův "profesní životopis":
Tomáš Koubík
Noční výstup na Sněžku za východem slunce
Ve šlépějích svých rodičů jsem se z pátku na sobotu první červencový víkend vydal na 50 kilometrů dlouhou, především noční pouť, jejímž hlavním cílem bylo vidět východ slunce z nejvyšší české hory.
Tomáš Koubík
Přechod Šumavy po nouzových nocovištích
Rok se s rokem sešel, takže je nejvyšší čas abych dopsal svoje povídání o, nyní již loňském, putování Šumavou. Pokud jste se ze Šumavy právě vrátili a chcete si porovnat své zážitky s mými, nebo se na cestu zatím chystáte, je tento článek právě pro Vás.
Tomáš Koubík
Velký Blaník a bývalý zlatý důl Roudný
Tohle je taková malá vzpomínka na výlet z loňského ledna. A proč o tom píšu až teď? Pořád nějak nebyl čas a hlavně v poslední době se mi pořád vrací myšlenky na tento velmi příjemný výlet.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den osmý a poslední
Konečně jsem se dostal k tomu, abych dopsal konec sedmého dne a celý osmý den, jak jsem slíbil ve svém posledním článku. A věřte mi, že to nebylo lehké. I proto, že zápisky v mém cestovním deníku končí výstupem na Plechý a vybavit si některé věci je náročnější, než jsem původně očekával. Navíc ještě teď, po více než 3 měsících, mám při psaní pocit, že cítím tu neskutečnou bolest v kolenou.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den sedmý
Předpověď počasí se bohužel vyplnila. Přestože noc byla na místní Šumavské poměry teplá, ráno už bylo zatažené a deštivé. Sice to nebyla žádná průtrž mračen, ale zároveň nic, v čem by člověk chtěl jít celý den.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den šestý
Je úterý 18. září 2012 - 8 hod dopoledne a já se probouzím v sedle nad Strážným. V tuto chvíli mám v nohách něco přes 65 km. A co mě dnes čeká? Návrat do Strážného, nákup a pak 15km do Nového Údolí.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den pátý
A je tady pátý den! Podle pravidel posledních dní, by dnes měla být zima a pršet. Je to ale úplně naopak, tedy stejné počasí jako včera. Slunečno a teplo. Noc byla oproti Modravě docela teplá a tak bych se býval docela i vyspal, kdyby mě nebudilo troubení jelenů.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den třetí
Probouzím se do deště, slyším vodu dopadající na stan a tak si dopřávám ještě hodinku spánku. Komu by se taky chtělo balit stan za deště. Po hodině už mě nebudí voda dopadající na stan, ale kapky vody srážející se na střeše rozhledny a dopadající na plechovou střechu přístřešku Poledníku. Dnes mám v plánu nahradit včerejší ztrátu a dnes spát až na Bučině. To znamená, že mám před sebou 27km.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den druhý
Ranní probuzení na Hůrce bylo velmi mrazivé a neslo stopy neskutečně mrazivé noci. Říkám upřímně, že takovou zimu jsem už dlouho nezažil. Celé širé okolí, včetně stanu, bylo pokryté jinovatkou. V ojíněné trávě byly sem tam zmrzlé kapky rosy. Ještě teď v teple domova na mne jde zima, při té vzpomínce.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den první
Den D je tady! Je čtvrtek 13. září 2012, krátce po půlnoci. Dobaluji poslední věci a s ubíhajícím časem stále méně věřím tomu, že ráno skutečně dokážu vstát. Zhruba ve 2 hodiny po půlnoci můžu říct, že mám všechno co budu potřebovat (a také spoustu zbytečností). Snažím se alespoň na pár hodin usnout. To se mi asi v půl čtvrté skutečně podaří. Už v 5:30 mě ale znovu budík dostává do jakéhosi stavu bdělosti. Ještě 20 minut přemýšlím, jestli takhle nevyspalý mám někam jet. Pak si ale vzpomenu na ty pesimistické hlasy, které mě utvrzují v přesvědčení, že i kdybych měl usnout v Železné Rudě na nádraží, musím dnes minimálně odjet z Prahy. Těch 20 minut ranního přemýšlení bylo moc dlouhých a tak ruším snídani (stejně jako každé ráno posledních 10 let), chytám mírný chaos a nakonec i plánovaný autobus.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - prolog
Je to už více než 2 roky, co se ke mě dostala informace o zřízení nouzových nocovišť (míst, kde lze legálně přenocovat) na Šumavě. V dětství na Šumavu jezdil prakticky každé prázdniny, později už jen zhruba každé dva roky. Ale nikdy nebyla příležitost, ani možnost přejít Šumavu po celé její délce. Až teď.
