14. října 2012
Podzimní přechod Šumavy - den šestý
Je úterý 18. září 2012 - 8 hod dopoledne a já se probouzím v sedle nad Strážným. V tuto chvíli mám v nohách něco přes 65 km. A co mě dnes čeká? Návrat do Strážného, nákup a pak 15km do Nového Údolí.
Krátce po osmé hodině ranní vykukuji ze stanu. Mlha kolem stanu mě zažene zpátky a já si ještě hodinku přispím. Krátce po 9. hodině už je vidět jasně modrá obloha a sluníčko. Vypadá to na další nádherný den. Pomalu balím věci a snídám. Pomalu píšu ne proto, že by sbalení stanu bylo tak náročné, ale protože přitom vždy vařím snídani a jen obyčejné ohřátí vody na čaj na mém pravěkém vařiči na tuhý líh trvá neskutečně dlouho. O tom co, jak a proč bude ještě zvláštní článek.
Před 12.hod dorážím do Strážného, nakupuji zásoby na další 2 dny. Kilometry zdolané v minulých dnech jsou docela znát a tak na návsi, jestli se tomu tak dá říkat, odpočívám a nabírám síly. A kromě toho všeho také dopisuji tento cestovní deník za poslední dny. Krátce po 13.hod se pak vydávám zpátky k nouzovému nocovišti do sedla nad Strážným (Na Kapličce) a odtud pak po červené TZ směrem k Novému Údolí. Scházím asi 1 km s kopce na rozbitou asfaltku. Krátce na to podcházím podchodem silnici vedoucí ze Strážného do Německa.
Až do Nového Údolí vede cesta po úbočí. Po pravé ruce mám údolí, po jehož dně se táhne českoněmecká hranice. Na protější straně je pak vidět jak by zdejší krajina vypadala, nebýt komunistů. Roztroušené domky a usedlosti, sem tam vesnička. Lesy se střídají s pastvinami a všechno působí krásně upravovaně. Na české straně jsou pravda také pastviny, ale vzhledem k nucenému vysídlení, které postihlo tuto oblast v 50. letech minulého století v době vlády jedné strany, je celkový dojem poněkud odlišný. Prakticky od chvíle, kdy jsem minul 1.zónu NP Strážecká slať a cesta začala stoupat, pozoruji pozůstatky obcí i jednotlivých zarůstajících domů. Srovnání co by bylo, kdyby nebylo, se tak přímo nabízí.
Procházím tedy bývalé obce Dolní a Horní Cazov a Krásná Hora. Po 7 km to vypadá, že bych konečně mohl jít také s kopce, jsem u rozcestníku "Mlaka" . Odtud je také možné jít po žluté TZ do Českých Žlebů, nebo na druhou stranu do Německa do nejbližších městeček a vesniček. Já však pokračuji po červené TZ. Naskýtá se mi krásný výhled jak na část Šumavy, kde jsem byl včera (hřbet před Strážným), tak i ta část, kterou mám v plánu na zítra (Třístoličník a Plechý).
Procházím kdysi rozsáhlou vsí Krásná Hora. Občas míjím polorozbořené budovy, které vzhledem ke své zachovalosti zřejmě sloužily pohraniční stráži. Kulisy jako stvořené pro třetí díl Záhady Blair Witch. Původní rozsah obce dnes připomínají jen místní názvy v mapě a pomníčky s roky založení a zániku či boží muka u cest. Kromě toho jsou zde patrné i známky pozdějšího "osídlení" v podobě objektů poválečné ochrany. Tyto objekty (novodobé bunkry z období studené války) měly za úkol chránit Železnou oponu.
Za bývalou obcí Krásná Hora začíná cesta klesat do Nového Údolí. Začínám opět cítit otlačené prsty a také se už tradičně ozývá levé koleno. Po chvíli se k němu přidává i pravé. Naštěstí jsem kousek od svého dnešního cíle. Konečně se doplazím do Nového Údolí. Stihne mě potěšit informace, že na Třístoličník je to odtud jen 7.5 km. Zde krátce odpočívám, pročítám informace o historii Nového Údolí a vychutnávám si nádherný výhled na údolí Studené Vltavy.
Nabírám vodu z vydatného pramene a vydávám se hledat nouzové nocoviště. To je naštěstí dobře značeno a tak ho po chvíli skutečně nacházím. Zde potkávám kolegu, kterého jsem viděl už u Strážného. Dáváme se do řeči a já takhle prokecám i západ slunce, takže večeři pak vařím už potmě. Konečně mám po 6 dnech na cestě možnost s někým promluvit ČESKY, když nepočítám prodavačky na Modravě a ve Strážném. Navíc s člověkem, který jde stejnou trasu. Takže tímto zdravím Pavla z ... Ta moje paměť, co si nenapíšu, to jako by nebylo. Doufám, že alespoň jméno je správně. Díky Pavlovým obrovským zkušenostem a výbornou znalostí a "prochozeností" nejen Šumavy, bylo to povídání opravdu super.
Večeře má obvyklé složení polévka z pytlíku a těstoviny stejného původu. "Rychle" uvařím a docela unavený uléhám ke spánku. Doufám, že se nevyplní zítřejší předpověď celodenního deště. Z přicházejícího spánku mě ještě vytrhne odbíjení zvonů v nedalekém Haidmühle, včetně zvonkohry, kterou je toto městečko známé.
Nouzové nocoviště Nové Údolí
Nocoviště leží prakticky uprostřed lesa, kousek od silnice z Nového Údolí do Stožce. Z Nového Údolí (u žst.) půjdete 0.5 km po žluté a červené TZ k rozcestníku Nové Údolí a dále po žluté TZ. Po asi 200 m narazíte na klasickou směrovku, která vás dovede k nocovišti nad silnicí. Výhodou oproti jiným místům je, jak už jsem zmínil, pramen vody v Novém Údolí naproti nádraží. Jak jsem se ale dozvěděl, občas ten kohoutek nějaký dobrák zavře a vy jste pak odkázáni na ochotu obsluhy restaurace, která prý nebývá velká.
Plocha je travnatá, občas se najde nějaká nerovnost. Ale prostoru je hodně a najít rovné místo není problém. 2 WC a stůl s lavicemi doplňují obvyklý standard.
Použité mapy: KČT č.66 ŠUMAVA Trojmezí
Všechny fotky ze šestého dne najdete zde
Trasa dnešního - šestého dne:
Tomáš Koubík
Jak Ladislav Lubina o svou čest přišel
Po odchodu Vladimíra Růžičky k národnímu týmu, byl trenérem HC Slavia Praha jmenován Ladislav Lubina. A to poté, co byl majiteli pány Benýšky a Vladimírem Pitterem odmítnut Břetislav Kopřiva. Prakticky okamžitě se zvedla vlna nevole mezi fanoušky, jejímž výsledkem byla Petice proti jmenování Ladislava Lubiny trenérem HC Slavia Praha. Následovala valná hromada fanklubu, na které většina přítomných členů podpořila stanovisko o aktivním vystupování fanklubu proti Ladislavu Lubinovi. Výsledkem byla výroba triček a několika transparentů vyzývajících k jeho odchodu z klubu. Přesto se stále objevuje celá řada fanoušků, kteří protesty proti L.L. odsuzují a nechápou. (Jak vypadají protesty proti Lubinovi se však mohli přesvědčit v Hradci Králové.) S několika z nich jsem mluvil a spousta z nich netuší nic o Lubinově minulosti. Právě jim je určen tento Lubinův "profesní životopis":
Tomáš Koubík
Noční výstup na Sněžku za východem slunce
Ve šlépějích svých rodičů jsem se z pátku na sobotu první červencový víkend vydal na 50 kilometrů dlouhou, především noční pouť, jejímž hlavním cílem bylo vidět východ slunce z nejvyšší české hory.
Tomáš Koubík
Přechod Šumavy po nouzových nocovištích
Rok se s rokem sešel, takže je nejvyšší čas abych dopsal svoje povídání o, nyní již loňském, putování Šumavou. Pokud jste se ze Šumavy právě vrátili a chcete si porovnat své zážitky s mými, nebo se na cestu zatím chystáte, je tento článek právě pro Vás.
Tomáš Koubík
Velký Blaník a bývalý zlatý důl Roudný
Tohle je taková malá vzpomínka na výlet z loňského ledna. A proč o tom píšu až teď? Pořád nějak nebyl čas a hlavně v poslední době se mi pořád vrací myšlenky na tento velmi příjemný výlet.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den osmý a poslední
Konečně jsem se dostal k tomu, abych dopsal konec sedmého dne a celý osmý den, jak jsem slíbil ve svém posledním článku. A věřte mi, že to nebylo lehké. I proto, že zápisky v mém cestovním deníku končí výstupem na Plechý a vybavit si některé věci je náročnější, než jsem původně očekával. Navíc ještě teď, po více než 3 měsících, mám při psaní pocit, že cítím tu neskutečnou bolest v kolenou.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den sedmý
Předpověď počasí se bohužel vyplnila. Přestože noc byla na místní Šumavské poměry teplá, ráno už bylo zatažené a deštivé. Sice to nebyla žádná průtrž mračen, ale zároveň nic, v čem by člověk chtěl jít celý den.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den pátý
A je tady pátý den! Podle pravidel posledních dní, by dnes měla být zima a pršet. Je to ale úplně naopak, tedy stejné počasí jako včera. Slunečno a teplo. Noc byla oproti Modravě docela teplá a tak bych se býval docela i vyspal, kdyby mě nebudilo troubení jelenů.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den čtvrtý
Třetí noc na Šumavě byla velmi chladná až mrazivá a tak jsem ráno opět setřásal jinovatku ze stanu. Vzhledem k první zkušenosti z Hůrky jsem na ní už nehleděl jen jako na hmatatelný důkaz děsivě mrazivé noci, ale dokázal jsem si užít tu krásu, kterou přes noc matka příroda vytvořila a která s vycházejícím sluncem mizela před očima.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den třetí
Probouzím se do deště, slyším vodu dopadající na stan a tak si dopřávám ještě hodinku spánku. Komu by se taky chtělo balit stan za deště. Po hodině už mě nebudí voda dopadající na stan, ale kapky vody srážející se na střeše rozhledny a dopadající na plechovou střechu přístřešku Poledníku. Dnes mám v plánu nahradit včerejší ztrátu a dnes spát až na Bučině. To znamená, že mám před sebou 27km.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den druhý
Ranní probuzení na Hůrce bylo velmi mrazivé a neslo stopy neskutečně mrazivé noci. Říkám upřímně, že takovou zimu jsem už dlouho nezažil. Celé širé okolí, včetně stanu, bylo pokryté jinovatkou. V ojíněné trávě byly sem tam zmrzlé kapky rosy. Ještě teď v teple domova na mne jde zima, při té vzpomínce.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den první
Den D je tady! Je čtvrtek 13. září 2012, krátce po půlnoci. Dobaluji poslední věci a s ubíhajícím časem stále méně věřím tomu, že ráno skutečně dokážu vstát. Zhruba ve 2 hodiny po půlnoci můžu říct, že mám všechno co budu potřebovat (a také spoustu zbytečností). Snažím se alespoň na pár hodin usnout. To se mi asi v půl čtvrté skutečně podaří. Už v 5:30 mě ale znovu budík dostává do jakéhosi stavu bdělosti. Ještě 20 minut přemýšlím, jestli takhle nevyspalý mám někam jet. Pak si ale vzpomenu na ty pesimistické hlasy, které mě utvrzují v přesvědčení, že i kdybych měl usnout v Železné Rudě na nádraží, musím dnes minimálně odjet z Prahy. Těch 20 minut ranního přemýšlení bylo moc dlouhých a tak ruším snídani (stejně jako každé ráno posledních 10 let), chytám mírný chaos a nakonec i plánovaný autobus.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - prolog
Je to už více než 2 roky, co se ke mě dostala informace o zřízení nouzových nocovišť (míst, kde lze legálně přenocovat) na Šumavě. V dětství na Šumavu jezdil prakticky každé prázdniny, později už jen zhruba každé dva roky. Ale nikdy nebyla příležitost, ani možnost přejít Šumavu po celé její délce. Až teď.
