Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podzimní přechod Šumavy - den pátý

8. 10. 2012 0:49:07
A je tady pátý den! Podle pravidel posledních dní, by dnes měla být zima a pršet. Je to ale úplně naopak, tedy stejné počasí jako včera. Slunečno a teplo. Noc byla oproti Modravě docela teplá a tak bych se býval docela i vyspal, kdyby mě nebudilo troubení jelenů.

Sice píšu troubení, ale byl to spíše řev, protože pod pojmem troubení se mi vybaví leccos, jen ne to co jsem slyšel dnes v noci. Ale i tak docela zajímavý zážitek. Člověk má pocit, že jeden jelen stojí kousek za jeho stanem a řve na druhého jelena, který mu následně z německé strany odpovídá. A tak to pokračuje až do svítání. Výsledek je, že mírně nevyspalý vstávám do dalšího nádherného dne.

tkpinokiorajče.net

Ze stanu vyhlížím na obzoru do mlžného oparu, za nímž se skrývají Alpy. Vypadá to na další super den. Pomalu balím věci, protože je opravdu krásně a krátce po 11. hod vyrážím směr Bučina. Zde je jen hotel, jehož majitel na svém pozemku vybudoval kopii Železné opony. Také se zde připomněli zastánci "zámeckého parku Šumava" (tak by pravděpodobně vypadala Šumava při uskutečnění vize p. Stráského) s pomníkem zelené Šumavě. O několik desítek metrů dále je patrný německý přístup k národnímu parku, který má sloužit především k POZOROVÁNÍ koloběhů v přírodě. Škoda, že tento přístup nefunguje ve větší míře i na České straně Šumavy.

Ale proč se zbytečně rozčilovat a kazit si nádherný den. Využívám tedy možnost a na 10 minut se podívám do Německa přes přechod Bučina/Finsterau. Je zde pro německé, a především rakouské turistické stezky, typické "razítkovací místo" a tak se těším na další razítko do sbírky. Možná to bylo blízkostí českých hranic, ale razítko tentokrát chybělo. Tak jen pročítám infotabuli v německém infocentru, která přibližuje poslání národního parku.

S příjemným pocitem se tak vracím do Čech a na červenou TZ. Trasa teď vede mezi pastvinami, místy, která byla v minulosti obhospodařována a později i násilně vystěhována. Krajina je velmi podobná té kolem Gsengetu. Jednotlivá políčka jsou lemována vyrovnanými kamennými valy a už jen křížek u cesty nebo boží muka připomínají dřívější obydlenost této oblasti. U jednoho z potoků doháním ranní hygienu a po chvíli přicházím k dalšímu rozcestníku.

tkpinokiorajče.net

V tomto místě je starý "lom". Způsob dobývání se ale od klasických lomů liší. Kámen, který zdejší osadníci používali při stavbě svých domů, se zde odlamoval v potřebných kvádrech přímo ze země. Nejde ale o souvisle odkrytou vrstvu ale o jednotlivé, různě velké jámy. Způsob těžby tedy spočíval v tom, že každý, kdo potřeboval kámen, si vyhlédl "svůj" balvan a pokud ten po odkrytí okolní zeminy byl dostatečně velký, začal s jeho zpracováváním na menší, podle potřeby velké kusy. Pozůstatky toho způsobu těžby jsou zde patrné na ploše asi 100m2. ( Na obrázku můžete vidět pozůstatek po těžbě)

Knížecí pláně

Po dalších dvou kilometrech přicházím na Knížecí pláně. Obec se stejným názvem stála v těchto místech od roku 1792. V roce 1864 byl dostavěn novogotický kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. O rok později zde již v 60 domech žilo 725 lidí. Konec obce přišel nejprve s koncem druhé světové války, kdy většina německého obyvatelstva uprchla ještě před odsunem. V roce 1956 byl kostel odstřelen armádou a hřbitov zničen. Přesto zde ještě v roce 1957 žilo 53 osob. Ti ale museli svá obydlí, vzhledem k budovanému pohraničnímu pásmu, také opustit a obec definitivně zanikla. Po roce 1992 původní němečtí obyvatelé ze zbytků obnovili hřbitov a na místě kostela vztyčili dřevěný kříž. (zdroj: www.knizeciplane.cz )

Od bývalého kostela se vracím zpět k rozcestníku a vydávám se po modré TZ. Za chvíli jsem u obnovené hájenky. Kdysi první dům postavený na Knížecích pláních. Dnes je zde hotel a restaurace. Využívám tedy této služby a dopřávám si po dlouhé době teplý pozdní oběd. Sice tím ztrácím další hodinu, ale za ten příjemný pocit v žaludku to stálo.

Údolím Časté do Strážného

Spolu s Bučinou byly Knížecí pláně asi nejkrásnější místo, které jsem zatím navštívil. Ale už je čas pokračovat. Mířím tedy po modré TZ k Žďáreckému sedýlku. (Tuto trasu jsem zvolil proto, že vede přes 1.zónu NP a také proto, že je cestou jistý pramen vody.) Od hájenky je to 1.5 km po silnici navíc téměř po rovince. Za chvíli jsem u rozcestníku a "přesedám" na zelenou TZ, která mě má po 8 km cesty po asfaltu přivést do Strážného. Přesto, a nebo možná právě proto, že je cesta jen s kopce, začínám cítit bolest v levém koleni. Míjím Žďárecké jezírko. Cesta se stále více zařezává do údolí. Kousek pod jezírkem nabírám vodu. (Bohužel jsem zapomněl, na to, že kousek před Strážným je další pramen - U Mlýnku. Zbytečně jsem tak táhl vodu několik km navíc a připravil se tak o poslední zbytky sil.) Kolena zatížená o další 3 kg postupně odmítají poslušnost. Pobyt v první zóně si prodlužuji a zalepuji otlačené paty a palce. I na ně dolehla tíha nové zátěže.

Další rozcestník mi říká, že do Strážného je to ještě 3.5 km. Po chvíli míjím pramen U Mlýnku. Znovu proklínám svoji děravou paměť, když vidím kolik km bez zátěže jsem mohl ušetřit a hlavně ušetřit svoje nohy. Po dalších 2 km konečně před sebou vidím první domy. Je asi půl šesté, když naprosto vyčerpaný padám na první lavičku na okraji Strážného. Když trochu popadnu dech, první co uvidím je "veřejný dům" nevalného vzhledu s obyvatelkami a pracovnicemi podobných vlastností. Rychle ještě fotím kopec, na který se musím vydrápat a ještě rychleji opouštím toto nevábné místo. Vzhledem k času musím plánovaný nákup nechat na zítřek. Letmý pohled na "náves" mi dává za pravdu, že moje představa o příhraničním městečku se ani tentokrát nezmění. Silnice lemovaná trhovci s trpaslíky se typická snad pro všechna česká města v pohraničí. Ze Strážného musím k nouzovému nocovišti vystoupat 1 km po žluté TZ do sedla pod Obecním vrchem. Z posledních sil se doplazím k NN, kde padám vyčerpáním.

Když trochu naberu síly, stavím na lehko stan (bez kolíků) a začínám vařit večeři. Jsem tak zabrán do hovoru a vaření večeře, že si téměř nevšimnu dalšího nocležníka, který přišel za tmy. A protože je nocoviště v lese a navíc docela nízko (jen 885 m.n.m.), nepřichází hned se soumrakem zima a já si tak konečně můžu vychutnat přicházející noc bez toho, aby mne zima hnala do stanu.

Nouzové nocoviště Strážný
Zdejší nocoviště má travnatý a poměrně rovný povrch, ale s kamenitým podkladem. Na zatloukání kolíků tady můžete zapomenout. Pokud ovšem máte "áčkový" stan, nezapomeňte přibalit kladivo. :-) V okolí jsem nenašel žádný zdroj vody. Nejbližší byla buď ve Strážném, nebo u pramene U Mlýnku 2 km před Strážným u zelené TZ směrem od Knížecích plání. Chemické WC a stůl s lavicemi jsou samozřejmostí.

Použité mapy: KČT č.65 ŠUMAVA - Povydří a č.66 ŠUMAVA - Trojmezí

Všechny fotky z pátého dne najdete zde

Trasa dnešního - pátého dne:

Trasa pátého dne

Autor: Tomáš Koubík | pondělí 8.10.2012 0:49 | karma článku: 9.77 | přečteno: 1219x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jaroslav Kašíkjaroslav

Kudy, kam?

Nejenom psaním živ je člověk, ale i prací na zahrádce a k tomu je jarní a letní období přímo ideální. A není od věci připravit i povyražení, za které cesty do Norska považuji.

22.9.2017 v 5:41 | Karma článku: 3.09 | Přečteno: 113 | Diskuse

Eva Štěpánková

Bude Praha také pyšná na novou koncertní síň?

Původně měl být můj dnešní příspěvek pouze o dalším zážitku z Kodaně, ale náhodou mi padla do očí zpráva, která mu dala širší souvislost.

22.9.2017 v 0:29 | Karma článku: 3.97 | Přečteno: 85 | Diskuse

Iveta Klimečková

Pět základních typů žen podle kabelek

Znáte ten způsob zavěšení kabelky na vztyčeném předloktí? Pokud loket patří mladé dámě s pootevřenými rtíky, je to jaksi součástí image a pán bůh s námi a zlé pryč.

21.9.2017 v 22:47 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 876 | Diskuse

Petr Janák

Po hedvábné stezce

Hory neznají třídní rozdíly, protekci, vztek, nenávist, štěstí, lásku zkrátka nic. Jsou čisté, nahé. Proto na ně, tak rád jezdím. Přiblížit se jim aspoň na chvilku a poznat sám sebe. Ne nadarmo se říká, že hory ukáží charakter.

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.62 | Přečteno: 172 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2048

.BABIŠ JE KRETÉN!!!!!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.