Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podzimní přechod Šumavy - den čtvrtý

3. 10. 2012 23:38:24
Třetí noc na Šumavě byla velmi chladná až mrazivá a tak jsem ráno opět setřásal jinovatku ze stanu. Vzhledem k první zkušenosti z Hůrky jsem na ní už nehleděl jen jako na hmatatelný důkaz děsivě mrazivé noci, ale dokázal jsem si užít tu krásu, kterou přes noc matka příroda vytvořila a která s vycházejícím sluncem mizela před očima.

Sice se budu opakovat, ale co můžu dělat, když i ty dny byly jako přes kopírák. Čím větší zima v noci, tím hezčí den. To platilo druhý i čtvrtý den. Celý den sluníčko a azurově jasná obloha. Říkám si, že na tohle počasí se vyplatilo čekat.

Nicméně, zima, která mne k ránu vzbudila, mi alespoň nabídla čas k přemýšlení. A že bylo o čem. V tuto dobu jsem se měl podle svého rozpisu (který jsem tvořil z tepla domova, kdy se všechno zdá strašně jednoduché) probouzet v sedle nad Strážným a mít za sebou něco přes 65 km. Teď jsem před Modravou a mám v nohách těch kilometrů zatím "jen" 38. Ano přiznávám, že by se dalo ujít víc, ale proč?
Mohl bych vstávat skoro ještě za tmy, v zimě vařit snídani, celý den jít tím tempem, abych si splnil svůj denní limit 20-30 km a pak za tmy přicházet na nocoviště a opět po tmě vařit a stavět stan. To ale přeci už od začátku nebylo mým cílem. Tím se zase vracím zpátky k otázce, proč jsem sem vlastně přijel. Abych celou Šumavu přeběhl za pár dní? To bych mohl za předpokladu, že bych na Šumavu jezdil pravidelně a znal ji jako své boty. Protože jsem tady ale už po delší době, každou chvíli se zastavuji, fotím tu krásu, kterou jsem už tak dlouho neviděl a hodně často vzpomínám, porovnávám a lovím z paměti ty staré vzpomínky. Už z toho plyne závěr, že jsem si přijel Šumavu především užít. A u toho se nedá chvátat. Dalším důvodem je ne úplně stoprocentní zdravotní stav. Bolavá noha se sice pod sílou mastí přes noc trochu zklidnila, ale na žádný maraton to není.

Stanovuji si tedy nové cíle. Každý den dorazit do následujícího nouzového nocoviště. V tom posledním pod Plešným jezerem se pak rozhodnu co dál. Časově to také vychází. Dnes je neděle 16.9. a od Plešného jezera bych tedy měl vyrážet ve čtvrtek ráno.

Čtvrtý den do civilizace

Po úpravě cíle dnes tedy mířím na Bučinu. Což je 14 km i s odbočkou k pramenům Vltavy. Prakticky celá trasa vede po červené TZ. Balím tedy stan a u pramene ještě nabírám vodu na cestu (s další vodou počítám až u Vltavy). Po 0.5 km přicházím do Modravy, kde si chci dokoupit nějaké potraviny. Nějak mi nedochází, že je neděle a že by také nemuselo být otevřeno. Naštěstí po chvíli nacházím mini potraviny v Modrém hotelu. Tyto potraviny jsou zajímavé tím, že jsou součástí kavárny, tudíž zde toho na ploše asi 12m2 moc nekoupíte. Jiný obchod jsem cestou neviděl a dál do kopce, kde kdysi prodejna potravin bývala, se mi už nechtělo. Doplňuji tedy zásoby o tatranky, malé pití a noviny. V infocentru pak plním povinnosti cestovatele - kupuji a posílám pohledy a získávám první razítka do svého cestovního deníku. A protože je opravdu krásný den, odpočívám, pročítám si noviny a svačím. Už není kam spěchat. A hlavně nabírám síly, protože mám před sebou 7.5km stoupání na Černou horu. Vydávám se tedy zpět k rozcestníku. Cestou si nemohu nevšimnout nápisů na domech neekologicky zaměřených obyvatel Modravy. Chápu, že chtějí vyjádřit svůj názor. Na to mají právo pokud jde o jejich majetek. Co ale nepochopím jsou posprejované velké kameny u rozcestníku. Z textu "duháci táhněte" lze dobře poznat komu se dá toto vandalství přičíst. Ale co taky čekat od lidí, kterým vadí stromy v lese.

K pramenům Vltavy

Vydávám se tedy 2 km po červené TZ k mostu přes Modravský potok a poté další 2 km do místy prudšího kopce k Černohorské nádrži. Po chvíli přicházím k Ptačí nádrži. Odtud jsou to k Černé hoře už jen 3 km do kopce. Cesta vede z počátku lesem. Pak se ale dostane do míst, která byla poničena kůrovcem. V mojí paměti byla tato místa už holá, takže jsem byl příjemně překvapen mladým lesem, který zde vyrostl. Výška porostu navíc stále ještě umožňuje báječný výhled do okolní krajiny. V dáli je rozhledna na Poledníku. Je to příjemný pocit vidět na obzoru místo, odkud jsem včera vycházel. Na druhé straně kopce je vyhlídka na Alpy a na Bavorskou část Šumavy. Sestupuji k pramenům Vltavy. Cestou míjím odbočku k "oficiální" vyhlídce na Alpy. Protože je ale znovu do kopce, vynechávám ji. Míjím ceduli, která mi oznamuje, že jsem právě překročil hranice Jihočeského kraje. Z červené TZ si dělám odbočku k pramenům Vltavy a pak ještě k pravému prameni. Cesta k němu je ale zavřená, což je škoda. Myslím, že odstranění toho 1 spadlého stromu a případné umístění cedulky "vstup na vlastní nebezpečí" by nedalo zase tolik práce.

Nabírám asi 3.5l vody, která podle mých informací na Bučině nebude. Ne z toho hlavního pramene, tak odvážný nejsem, ale z pramene mezi prameny :-). S novou zátěží se vracím zpět k rozcestníku. Nyní mám před sebou posledních 3.5 km na Bučinu, ovšem přes kopec. Zřejmě někde kolem sedla pod vrchem Stráž jsem nevědomky překročil symbolickou hranici padesátého kilometru mojí cesty. Pak ještě krátký sestup a najednou se přímo z lesa ocitám na Bučině. První co ukazovalo, že jsem blízko, byla vůně z kuchyně místního hotelu, která se linula okolím. To bylo spolu s vědomím, že musím ještě 0.5km do kopce, postavit stan a uvařit večeři, utrpení pro můj prázdný žaludek a konec konců i pro mě. Rychle stavím stan. Vařím a večeřím. Večer se ještě snažím vyfotit ten úžasný výhled, co kdyby ráno bylo ošklivě. Dnes to vypadá na relativně teplou noc.

Shrnutí dne

Dnes jsem zdolal dalších 14 km z přechodu Šumavy a to z Modravy na Bučinu s odbočkou k pramenům Vltavy. Dnešním dnem tak mám za sebou 52 km (po konečném přepočítání). Musím zaklepat, že mě bolavá noha oproti včerejšku až tak moc netrápila. Ale začínám trochu cítit bolavá kolena, především při sestupech. Na zítřek je v plánu část NN Bučina - NN Strážný, vedoucí přes Bučinu, Knížecí pláně a Žďárské jezírko v délce 14.5 km.

Nouzové nocoviště Bučina

Nocoviště na Bučině leží asi 0.5km do kopce od rozcestníku s červenou a modrou TZ u autobusové zastávky. Toho se nemusíte bát, velký provoz tady opravdu není. Má travnatý povrch stejně jako třeba Hůrka. Co ovšem Hůrka nemůže nabídnout je nádherný výhled. Za jasného počasí tak můžete přímo ze stanu vyhlížet na Alpy. Celé místo je navíc uprostřed pastvin a na kraji lesa. Je to (zatím) jedno z nejkrásnějších míst z nouzových nocovišť. Škoda jen té vody, která tu není a musíte ji sem donést (ve směru od Modravy z Vltavských pramenů).

Použité mapy: KČT č.65 ŠUMAVA - Povydří

Všechny fotky ze čtvrtého dne najdete zde

Trasa dnešního - čtvrtého dne:

mapy-4.jpg

Autor: Tomáš Koubík | středa 3.10.2012 23:38 | karma článku: 12.11 | přečteno: 1307x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jaroslav Kašíkjaroslav

Kudy, kam?

Nejenom psaním živ je člověk, ale i prací na zahrádce a k tomu je jarní a letní období přímo ideální. A není od věci připravit i povyražení, za které cesty do Norska považuji.

22.9.2017 v 5:41 | Karma článku: 3.09 | Přečteno: 113 | Diskuse

Eva Štěpánková

Bude Praha také pyšná na novou koncertní síň?

Původně měl být můj dnešní příspěvek pouze o dalším zážitku z Kodaně, ale náhodou mi padla do očí zpráva, která mu dala širší souvislost.

22.9.2017 v 0:29 | Karma článku: 3.97 | Přečteno: 85 | Diskuse

Iveta Klimečková

Pět základních typů žen podle kabelek

Znáte ten způsob zavěšení kabelky na vztyčeném předloktí? Pokud loket patří mladé dámě s pootevřenými rtíky, je to jaksi součástí image a pán bůh s námi a zlé pryč.

21.9.2017 v 22:47 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 876 | Diskuse

Petr Janák

Po hedvábné stezce

Hory neznají třídní rozdíly, protekci, vztek, nenávist, štěstí, lásku zkrátka nic. Jsou čisté, nahé. Proto na ně, tak rád jezdím. Přiblížit se jim aspoň na chvilku a poznat sám sebe. Ne nadarmo se říká, že hory ukáží charakter.

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.62 | Přečteno: 172 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2048

.BABIŠ JE KRETÉN!!!!!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.