Podzimní přechod Šumavy - den čtvrtý
Sice se budu opakovat, ale co můžu dělat, když i ty dny byly jako přes kopírák. Čím větší zima v noci, tím hezčí den. To platilo druhý i čtvrtý den. Celý den sluníčko a azurově jasná obloha. Říkám si, že na tohle počasí se vyplatilo čekat.
Nicméně, zima, která mne k ránu vzbudila, mi alespoň nabídla čas k přemýšlení. A že bylo o čem. V tuto dobu jsem se měl podle svého rozpisu (který jsem tvořil z tepla domova, kdy se všechno zdá strašně jednoduché) probouzet v sedle nad Strážným a mít za sebou něco přes 65 km. Teď jsem před Modravou a mám v nohách těch kilometrů zatím "jen" 38. Ano přiznávám, že by se dalo ujít víc, ale proč?
Mohl bych vstávat skoro ještě za tmy, v zimě vařit snídani, celý den jít tím tempem, abych si splnil svůj denní limit 20-30 km a pak za tmy přicházet na nocoviště a opět po tmě vařit a stavět stan. To ale přeci už od začátku nebylo mým cílem. Tím se zase vracím zpátky k otázce, proč jsem sem vlastně přijel. Abych celou Šumavu přeběhl za pár dní? To bych mohl za předpokladu, že bych na Šumavu jezdil pravidelně a znal ji jako své boty. Protože jsem tady ale už po delší době, každou chvíli se zastavuji, fotím tu krásu, kterou jsem už tak dlouho neviděl a hodně často vzpomínám, porovnávám a lovím z paměti ty staré vzpomínky. Už z toho plyne závěr, že jsem si přijel Šumavu především užít. A u toho se nedá chvátat. Dalším důvodem je ne úplně stoprocentní zdravotní stav. Bolavá noha se sice pod sílou mastí přes noc trochu zklidnila, ale na žádný maraton to není.
Stanovuji si tedy nové cíle. Každý den dorazit do následujícího nouzového nocoviště. V tom posledním pod Plešným jezerem se pak rozhodnu co dál. Časově to také vychází. Dnes je neděle 16.9. a od Plešného jezera bych tedy měl vyrážet ve čtvrtek ráno.
Čtvrtý den do civilizace
Po úpravě cíle dnes tedy mířím na Bučinu. Což je 14 km i s odbočkou k pramenům Vltavy. Prakticky celá trasa vede po červené TZ. Balím tedy stan a u pramene ještě nabírám vodu na cestu (s další vodou počítám až u Vltavy). Po 0.5 km přicházím do Modravy, kde si chci dokoupit nějaké potraviny. Nějak mi nedochází, že je neděle a že by také nemuselo být otevřeno. Naštěstí po chvíli nacházím mini potraviny v Modrém hotelu. Tyto potraviny jsou zajímavé tím, že jsou součástí kavárny, tudíž zde toho na ploše asi 12m2 moc nekoupíte. Jiný obchod jsem cestou neviděl a dál do kopce, kde kdysi prodejna potravin bývala, se mi už nechtělo. Doplňuji tedy zásoby o tatranky, malé pití a noviny. V infocentru pak plním povinnosti cestovatele - kupuji a posílám pohledy a získávám první razítka do svého cestovního deníku. A protože je opravdu krásný den, odpočívám, pročítám si noviny a svačím. Už není kam spěchat. A hlavně nabírám síly, protože mám před sebou 7.5km stoupání na Černou horu. Vydávám se tedy zpět k rozcestníku. Cestou si nemohu nevšimnout nápisů na domech neekologicky zaměřených obyvatel Modravy. Chápu, že chtějí vyjádřit svůj názor. Na to mají právo pokud jde o jejich majetek. Co ale nepochopím jsou posprejované velké kameny u rozcestníku. Z textu "duháci táhněte" lze dobře poznat komu se dá toto vandalství přičíst. Ale co taky čekat od lidí, kterým vadí stromy v lese.
K pramenům Vltavy
Vydávám se tedy 2 km po červené TZ k mostu přes Modravský potok a poté další 2 km do místy prudšího kopce k Černohorské nádrži. Po chvíli přicházím k Ptačí nádrži. Odtud jsou to k Černé hoře už jen 3 km do kopce. Cesta vede z počátku lesem. Pak se ale dostane do míst, která byla poničena kůrovcem. V mojí paměti byla tato místa už holá, takže jsem byl příjemně překvapen mladým lesem, který zde vyrostl. Výška porostu navíc stále ještě umožňuje báječný výhled do okolní krajiny. V dáli je rozhledna na Poledníku. Je to příjemný pocit vidět na obzoru místo, odkud jsem včera vycházel. Na druhé straně kopce je vyhlídka na Alpy a na Bavorskou část Šumavy. Sestupuji k pramenům Vltavy. Cestou míjím odbočku k "oficiální" vyhlídce na Alpy. Protože je ale znovu do kopce, vynechávám ji. Míjím ceduli, která mi oznamuje, že jsem právě překročil hranice Jihočeského kraje. Z červené TZ si dělám odbočku k pramenům Vltavy a pak ještě k pravému prameni. Cesta k němu je ale zavřená, což je škoda. Myslím, že odstranění toho 1 spadlého stromu a případné umístění cedulky "vstup na vlastní nebezpečí" by nedalo zase tolik práce.
Nabírám asi 3.5l vody, která podle mých informací na Bučině nebude. Ne z toho hlavního pramene, tak odvážný nejsem, ale z pramene mezi prameny :-). S novou zátěží se vracím zpět k rozcestníku. Nyní mám před sebou posledních 3.5 km na Bučinu, ovšem přes kopec. Zřejmě někde kolem sedla pod vrchem Stráž jsem nevědomky překročil symbolickou hranici padesátého kilometru mojí cesty. Pak ještě krátký sestup a najednou se přímo z lesa ocitám na Bučině. První co ukazovalo, že jsem blízko, byla vůně z kuchyně místního hotelu, která se linula okolím. To bylo spolu s vědomím, že musím ještě 0.5km do kopce, postavit stan a uvařit večeři, utrpení pro můj prázdný žaludek a konec konců i pro mě. Rychle stavím stan. Vařím a večeřím. Večer se ještě snažím vyfotit ten úžasný výhled, co kdyby ráno bylo ošklivě. Dnes to vypadá na relativně teplou noc.
Shrnutí dne
Dnes jsem zdolal dalších 14 km z přechodu Šumavy a to z Modravy na Bučinu s odbočkou k pramenům Vltavy. Dnešním dnem tak mám za sebou 52 km (po konečném přepočítání). Musím zaklepat, že mě bolavá noha oproti včerejšku až tak moc netrápila. Ale začínám trochu cítit bolavá kolena, především při sestupech. Na zítřek je v plánu část NN Bučina - NN Strážný, vedoucí přes Bučinu, Knížecí pláně a Žďárské jezírko v délce 14.5 km.
Nouzové nocoviště Bučina
Nocoviště na Bučině leží asi 0.5km do kopce od rozcestníku s červenou a modrou TZ u autobusové zastávky. Toho se nemusíte bát, velký provoz tady opravdu není. Má travnatý povrch stejně jako třeba Hůrka. Co ovšem Hůrka nemůže nabídnout je nádherný výhled. Za jasného počasí tak můžete přímo ze stanu vyhlížet na Alpy. Celé místo je navíc uprostřed pastvin a na kraji lesa. Je to (zatím) jedno z nejkrásnějších míst z nouzových nocovišť. Škoda jen té vody, která tu není a musíte ji sem donést (ve směru od Modravy z Vltavských pramenů).
Použité mapy: KČT č.65 ŠUMAVA - Povydří
Všechny fotky ze čtvrtého dne najdete zde
Trasa dnešního - čtvrtého dne:
Tomáš Koubík
Jak Ladislav Lubina o svou čest přišel
Po odchodu Vladimíra Růžičky k národnímu týmu, byl trenérem HC Slavia Praha jmenován Ladislav Lubina. A to poté, co byl majiteli pány Benýšky a Vladimírem Pitterem odmítnut Břetislav Kopřiva. Prakticky okamžitě se zvedla vlna nevole mezi fanoušky, jejímž výsledkem byla Petice proti jmenování Ladislava Lubiny trenérem HC Slavia Praha. Následovala valná hromada fanklubu, na které většina přítomných členů podpořila stanovisko o aktivním vystupování fanklubu proti Ladislavu Lubinovi. Výsledkem byla výroba triček a několika transparentů vyzývajících k jeho odchodu z klubu. Přesto se stále objevuje celá řada fanoušků, kteří protesty proti L.L. odsuzují a nechápou. (Jak vypadají protesty proti Lubinovi se však mohli přesvědčit v Hradci Králové.) S několika z nich jsem mluvil a spousta z nich netuší nic o Lubinově minulosti. Právě jim je určen tento Lubinův "profesní životopis":
Tomáš Koubík
Noční výstup na Sněžku za východem slunce
Ve šlépějích svých rodičů jsem se z pátku na sobotu první červencový víkend vydal na 50 kilometrů dlouhou, především noční pouť, jejímž hlavním cílem bylo vidět východ slunce z nejvyšší české hory.
Tomáš Koubík
Přechod Šumavy po nouzových nocovištích
Rok se s rokem sešel, takže je nejvyšší čas abych dopsal svoje povídání o, nyní již loňském, putování Šumavou. Pokud jste se ze Šumavy právě vrátili a chcete si porovnat své zážitky s mými, nebo se na cestu zatím chystáte, je tento článek právě pro Vás.
Tomáš Koubík
Velký Blaník a bývalý zlatý důl Roudný
Tohle je taková malá vzpomínka na výlet z loňského ledna. A proč o tom píšu až teď? Pořád nějak nebyl čas a hlavně v poslední době se mi pořád vrací myšlenky na tento velmi příjemný výlet.
Tomáš Koubík
Podzimní přechod Šumavy - den osmý a poslední
Konečně jsem se dostal k tomu, abych dopsal konec sedmého dne a celý osmý den, jak jsem slíbil ve svém posledním článku. A věřte mi, že to nebylo lehké. I proto, že zápisky v mém cestovním deníku končí výstupem na Plechý a vybavit si některé věci je náročnější, než jsem původně očekával. Navíc ještě teď, po více než 3 měsících, mám při psaní pocit, že cítím tu neskutečnou bolest v kolenou.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.