Podzimní přechod Šumavy - den druhý

Ranní probuzení na Hůrce bylo velmi mrazivé a neslo stopy neskutečně mrazivé noci. Říkám upřímně, že takovou zimu jsem už dlouho nezažil. Celé širé okolí, včetně stanu, bylo pokryté jinovatkou. V ojíněné trávě byly sem tam zmrzlé kapky rosy. Ještě teď v teple domova na mne jde zima, při té vzpomínce.

tkpinokiorajče.net

Krásný den po mrazivé noci

O co chladnější je noc, o to krásnější bývá ráno a celý den. A přesně podle toho to dnes celý den vypadalo. Od rána byla azurově modrá obloha a navíc docela teplo. Dokonce jsem se odvážil balit stan v tričku. :-) Během snídaně dávám řeč s německými spolucestovateli, kteří na Hůrku dorazili v noci. Kdo zná moji ochotu komunikovat v češtině a přidá si k tomu schopnost komunikovat v němčině nebo v angličtině, dokáže si představit úroveň tohoto rozhovoru. Nicméně se dozvídám, že asi máme společnou cestu, což se mi konec konců potvrzuje odpoledne.

Jak už jsem psal v prvním článku, cíl dnešního dne je Modrava. Po snídani dobalím věci a vyrážím do Hůrky, kde zvoním na zvon smíření v místní kapli a poté vyrážím po modré TZ k jezeru Laka. Jezerní potok, jenž vytéká z jezera Laka mi poskytuje krásné místo pro ranní hygienu. Příjemně osvěžen dorážím k jezeru Laka. Část krajiny pod jezerem byla poničena zřejmě orkánem Kyril. Je zde patrné, že většina stromů byla vyvrácena a později odtěžena. Část krajiny nad jezerem byla naopak postižena Lýkožroutem smrkovým. Máme tak ideální příležitost na jediném místě pozorovat působení těchto dvou přírodních faktorů na les a přírodu.

Jezero Laka, které leží ve výšce 1096 m.n.m., čímž je nejvýše položeným jezerem ledovcového původu na České Šumavě, získalo svou dnešní podobu překvapivě docela nedávno. A to v minulém století, kdy byla u malého močálu uměle zvýšena hráz a s ní i hladina vody. Tím došlo k navýšení celkové vodní plochy na dnešních 2.78 ha. Nicméně, jezero se postupně zmenšuje a zarůstá, což jez způsobeno především zanášením. (zdroj: info tabule u jezera Laka)

Hledání vody

 Opět se vydávám na cestu. Od jezera Laka stoupám po červené TZ na Zlatý stoleček. Cestou si užívám nádherný výhled do okolí. Ze Zlatého stolečku je pak v mlze vidět jeden z mých dnešních cílů - Poledník. Při sestupu ze sedla ke Gsengetu se snažím doplnit pitnou vodu. Až dosud totiž nebyla žádná možnost. (Zde si dovolím apelovat na vás, co se do těchto míst chystáte, nebo zde budete doplňovat vodu. Nebuďte netrpěliví a nedoplňujte si vodu z prvního pramene před poslední zatáčkou před dlouhou cestou. Vyhnete se tak nepříjemnému zdržení, nutnosti hledat nový pramen a především vodě s nepříjemnou příchutí rašeliny. Pokud vydržíte až na "takovou tu dlouhou cestu", budete mít dostatek možností po své levé ruce a bez příchuti. :-)) Doplňuji tedy vodu "bez příchuti" a blížím se ke Gsengetu. Nenabírám ale úplně "plnou", protože v půli stoupání na Poledník by měl být další vydatný pramen s pitnou vodou.

Gsenget je další z mnoha zaniklých Šumavských osad. V době zániku zde bylo 6 domů s 23 obyvateli. Dnes jsou zde jen zbytky domů a způsob obživy obyvatel připomínající kamenné valy, jenž oddělovaly jednotlivá políčka. K přechodu do Německa je možno využít blízkého hraničního přechodu se stejným jménem.

Pokračuji po červené TZ a po 1.5 km prudkého klesání k Prášilskému potoku, přicházím k Frantovu mostu.

tkpinokiorajče.net

Část Prášilského potoka je revitalizována a je zde vytvořen brod, který zároveň vytváří v potoce něco jako jez či malý vodopád. Využívám toho, že tato cesta je otevřena jen od 1.7. do 30.9. a napojuji se zde na zelenou TZ a mám tak před sebou 4 kilometry stoupání na Poledník.  Až k rozcestníku u bývalé roty pohraniční stráže vede cesta po pěkné lesní cestě, ostatně jako dnes celý den. Kousek nad rozcestníkem je pak výše zmíněný pramen. Jeho okolí je pěkně upraveno a jsou zde dokonce lavičky. Doplňuji tedy další 3l vody. Odtud pak pokračuji po pěšině až na Poledník. Ve stejnou dobu mi také začíná být jasné, že dnešní cíl - Modrava - se mi začíná vzdalovat. Asi jsem se příliš často a moc dlouho kochal přírodou. Ale co může člověk dělat, když je tady tak krásně. S novou zátěží tedy funím do kopce. Ty poslední 2 kilometry mi opravdu daly zabrat.

Krátce po 17.hodině dorážím na rozcestí pod Poledníkem. Jaké je moje zklamání, když zjišťuji, že cesta po červené TZ z Poledníku na Javoří pilu (Tmavý potok) je z důvodu těžby dřeva uzavřena. Tahle informace mě naštvala i z toho důvodu, že tato cesta je stejně jako zelená od Prášilského potoka, otevřena jen 1.7.-30.9. Nedokážu posoudit, zda bylo kácení stromů u cesty tak naléhavé, ale zavření této trasy v tuto dobu zaskočilo a naštvalo spoustu lidí.

Na cestu na Modravu tedy mohu pro dnešek zapomenout. Zastavuji se tedy u informačních panelů. K mému překvapení po chvíli dorazí spolunocležníci z Hůrky. Říkám si, že moje angličtina asi nebude valná, když jsem nepochopil, že máme stejnou cestu. Po necelém půl kilometru jsem na vrcholu Poledníku. Za chvíli nacházím nouzové nocoviště a stavím stan. Připravuji obvyklou večeři - polívka a těstoviny. Dostatečně nasycen vyrážím na obhlídku Poledníku. 

Stavba, jenž stojí na jeho vrcholu, sloužila za minulého jako radar. Jeho úkolem bylo, stejně jak tomu bývalo u podobných staveb, chránit Železnou oponu a odposlouchávat rádiovou komunikaci v Německu. Po přestavbě celého vojenského objektu, zde správa Národního parku Šumava v roce 1998 otevřela rozhlednu. Po zdolání 227 schodů se můžete pokochat výhledem ze 37 m. Kromě rozhledny stojí za návštěvu i zážitková stezka skrz polom. (zdroj: Mapa KČT č.64)

tkpinokiorajče.net

Rozhlednu už nestíhám, protože v září je otevřena jen od 10 do 16h. A tak ji i se stezkou přes polom odkládám na ráno. Snad budu mít štěstí na počasí, jinak ušetřím minimálně 227 kroků. Na poslední chvíli se snažím zachytit západ slunce. To se mi nedaří, ale vzniká z toho nakonec docela pěkná fotka. S přicházející tmou začíná foukat docela silný vítr a začíná být pěkná zima. Dnešním dnem mám za sebou 25 km. Příjemně unaven uléhám ke spánku. Před spaním ještě stíhám naplánovat náhradní trasu na další den.

Nouzové nocoviště Poledník

Nouzové nocoviště na Poledníku je nejvýše položeným nocovištěm na Šumavě, což je dáno výškou hory na které se nachází (1315m.n.m.). Stejně jako Hůrka má travnatý povrch. Najdete ho severovýchodně od rozhledny. Pokud přicházíte k Poledníku po silnici, je to vlevo. Bezpečně vás na něj navedou, stejně jako na Hůrce, chemické toalety, skryté v dřevěném přístřešku. U toalet je navíc obrovský barel s vodou. Oproti Hůrce jich tady je, vzhledem k předpokládané větší návštěvnosti, rovnou 5. Součástí NN sice není stůl s lavicemi. To ale nevadí, protože u rozhledny jich je dostatek, navíc pod střechou. Další výhodou tohoto místa je krb v přístřešku, kde lze, jako na jediném z nocovišť, rozdělat oheň. V letních měsících lze navíc využít občerstvení.

Toto nocoviště bylo také více obsazeno než předchozí Hůrka. Byly zde celkem 4 stany a další 2 lidi zůstali pod přístřeškem u rozhledny.

Použité mapy: KČT č.64 - Železnorudsko

Všechny fotky ze druhého dne najdete zde

Trasa dnešního - druhého dne: